Měl řídkou stolici,
tuhá však játra,
vydutou zadnici,
nateklá patra.
Slunce mu předloni sežahlo sítnici,
škola ho minula, stáhla ho chátra,
na hrob mu nosíme povadlou kytici,
v lese se po něm již dlouho pátrá.
Klobouk svůj uchopil,
smrdutý frak.
Načež se přiopil,
měl ji jak drak.
V lednu se utopil,
už je to tak!
